Ministrantský putovní tábor 2022
V pondělí 18. července v 8:30 jsme se sešli na nádraží v Zubří. V 8:50 jsme vyrazili vlakem do Hulína, cesta trvala 2 hodiny. V Hulíně jsme přestoupili na autobus, který organizátoři tábora objednali jen pro ministranty. Když autobus přijel, tak jsme nastoupili a vyjeli a po výjezdu jsme se pomodlili za dobrou cestu. Nás ministrantů bylo asi 35 a doprovod nám zajišťovali jako duchovní dozor P. Martin Vévoda, P. František Sedláček, P. Pavel Hödl, P. Stanislav Zatloukal, jako morální dozor Vojta Hýbl, Martin Šišlák, Pavel Sucháček a Hynek Malcharčík a zdravotní dozor Filip Turek a Liduška Vichtorová.
Po chvíli jízdy jsme se zastavili u bývalého koncentračního tábora v Dětřichově a u hřbitova. Po další hodině cesty jsme šli do kostela na mši a potom jsme si udělali procházku kolem kopce a došli jsme k hřbitovu, na kterém jsme měli hledat hrob jisté Anny Maláčové; po chvíli hledání jsme se podívali do hřbitovní kaple, sešli zpět do autobusu a jeli jsme až do našeho cíle, což bylo ubytování v Jeníkově v chatě jménem Jeník. Tam na nás čekala teplá večeře v podobě polévky a rizota. Když jsme dojedli, tak jsme se šli do pokojů ubytovat a potom jsme si mohli jít zahrát fotbal nebo být na pokoji. Ve 20:45 jsme museli jít na večerní modlitbu.
Další den jsme se ráno pomodlili, posnídali a vyrazili do baziliky Nanebevstoupení Panny Marie a sv. Mikuláše ve Žďáru nad Sázavou, kde jsme měli mít mši. Po mši jsme tam měli prohlídku, na které jsme se dozvěděli plno zajímavých věcí, například že výstavba klášterního kostela začala bezprostředně po založení kláštera roku 1252. Základy kostela byly slavnostně vysvěceny 25. května 1253. Že jej společně třeba se Zelenou Horou nebo jinými stavbami ve Žďáru budoval Jan Blažej Santini-Aichel nebo že klášter, kterého byla tato bazilika součástí, byl zrušen tamějším opatem. Bylo to za vlády Josefa II., který sice hodně rušil kláštery, ale tento nechal být. Když byl ale v roce 1689 klášter poničen ohněm, tak sám jeho opat zažádal Josefa II., aby mohl klášter zrušit.
Když jsme si prohlédli baziliku, šli jsme na Zelenou Horu. Tam jsme opět měli prohlídku a dozvěděli se něco málo o minulosti tamějšího poutního kostela sv. Jana Nepomuckého. Poté jsme ještě kousek popojeli a dostali na místo, které bylo kousek od Devíti skal. Pak jsme trochu vystoupali kopec a dostali se k Devíti skalám, tam jsme se pokochali pohledem a šli jsme zpět k autobusu, kterým dojeli jsme zpět k chatě.
Nazítří jsme museli vyjet dost brzy, protože před námi byla dlouhá cesta do Kutné Hory. Když jsme tam přijeli, tak jsme měli mši ve zdejší katedrále Nanebevzetí Panny Marie a sv. Jana Křtitele. Po mši jsme si povídali s biskupy Vojtěchem Cikrlem a Josefem Kainkem. Poté jsme šli do kostnice v Sedlci a po přednášce v kostnici jsme autobusem jeli ke chrámu sv. Barbory, což je patronka Kutné Hory a horníků. Tam jsme měli komentovanou prohlídku a dozvěděli jsme se třeba to, že tento chrám vznikal ze stříbra, které se zde těžilo, nebo že měl být dvakrát větší, než ve skutečnosti je. Po prohlídce jsme měli na hodinu rozchod a za hodinu jsme šli do stříbrných dolů, kde jsme se seznámili s hornickou prací a s tím, jak to mají horníci těžké. Výlet do dolu se nám líbil asi nejvíc; a pak jsme jeli zpět.
Ve čtvrtek jsme byli na táboře poslední den a jako vždy jsme den začali modlitbou a snídaní. Po snídani jsme si sbalili věci v pokoji, uklidili pokoje a vyjeli do Hulína. Po hodině cesty jsme zastavili ve Slavkovicích, kde jsme měli mši a šli jsme tam také křížovou cestu. Po další hodině cesty jsme měli zastávku u kláštera pro ženy Porta Coeli v Předklášteří u Tišnova. Tam jsme měli přednášku o tom, jak to v takovém ženském klášteře chodí. Klášter byla naše poslední zastávka, takže do Hulína jsme jeli bez dalších zastávek. Když jsme tam přijeli, tak se skupiny z farností rozešly. Naše skupina jela z Hulína autobusem až do Zubří.
Prokop Svák
