Milovaní!

O tomto Svatém třídení se noříme na pokračování do dvojverší z Listu Filipanům: „Kristus byl pro nás poslušný až k smrti, a to k smrti na kříži. Proto ho Bůh povýšil a dal mu jméno nad každé jiné jméno.“ (2,8-9)

Shrnutí

Shrňme si cestu, kterou jsme spolu od večera Zeleného čtvrtku prošli:

• Kristus vzal na sebe „podobu služebníka“, abychom si jej mohli zamilovat pro něj samotného.
• Mluvili jsme také o jeho nezměrné pokoře: Nebyl pokořen, ale pokořil se. V tom je velký, propastný, podstatný rozdíl.
• Svatý kříž je soudním stolcem a místem povýšení.

Podoba služebníka – pokora – soud – povýšení.

K tomu ještě přidejme poslušnost; všiml si jí onen Říman dohlížející na vykonání Pilátova rozsudku: Ježíš vydal mocný hlas a skonal. „A když uviděl setník,“ cituji, „který stál před ním, že takto skonal, řekl: ´Ten člověk byl opravdu Syn Boží.´“ (Mk 15,39) Není divu, že vojáka zaujala právě poslušnost otcově vůli. Víme dobře, jaký důraz kladli příslušníci císařova vojska na tuto ctnost. Jako voják byl také připraven pro svého představeného život položit.

Velikonoční vigilie

Dnešní slavnost začala u ohně. V lateránské bazilice bývalo ve středověku zvykem zažíhat velikonoční oheň jiskrou z křemene. Vždyť plamen vzkříšení vyšlehl v onom jeruzalémském hrobě také z kamene, mocným Božím zásahem.

Velikonoční chvalozpěv byl uvozen strhující výzvou k radosti. Ve světě, který má tak mnoho důvodů ke smutku, je jásavá melodie hojivou mastí: „Zajásejte již zástupy v nebi… Raduj se i ty, Matko církvi, zalitá tak oslnivou září…“ Na radost nebešťanů odpovídá ozvěnou i církev putující.

V tomto nočním evangeliu se neobjevuje postava Vzkříšeného. Dokonce tu ještě nezazněl ani jeho hlas. Jen nahlížíme se ženami do prázdné hrobky. Bratři a sestry, znáte krásnější prázdnotu nežli tuto? Bůh dnes dává odpověď i našemu českému básníkovi na palčivou otázku:

Je oheň v srdci prázdnoty?

Jsi v prázdnotě to Bože Ty?[1]

Od této chvíle se nemusíme bát svých prázdnot, své osamělosti. Ambon je tím kamenným hrobem a já andělem v bílé říze, který volá: „Proč hledáte živého mezi mrtvými? Není tady, byl vzkříšen!“

Pro křtěnce Tomáše Alberta Benedikta

Náš milý křtěnče, také vaše víra vyšlehne z prázdného hrobu. Co asi zažíváte v této „obtěžkané chvíli“? Snad verše pomohou…

Neplavil jsem se po mořích

a přece sedím v lodi

nade mnou nebe ve mně hřích

dva věrní lodivodi

Namísto stěžně vztyčen kříž

tak pořád doufám že mě něžně

nad vodou podržíš[2]

Tomáši Alberte, Benedikte, vybavujete si dosavadní život – tu plavbu po moři; sám dobře víte, jakými úseky vedla vaše odyssea. Už víte, kde se nachází Skylla a Charybda, mezi nimiž bylo nesnadné proplout. Třeba jste byl i blízek ztroskotání. Nyní sedíte s Kristem na palubě, v lodi tohoto kostela a nad vámi se tyčí mocný stěžeň kříže. Odysseus je jen smyšlená báj, Kristus je skutečný. Ten vás – hříšného člověka udrží nad hladinou jako kdysi malověrného Petra, on jediný své věrné uchrání před vábením Sirén a dá doplout, po křestních vodách, do vytouženého přístavu věčnosti.

Již brzy Vás, obmyji křestní vodou a označím pečetí daru Ducha svatého. Za několik okamžiků se narodíte k životu věčnému, beránek po vzoru Beránkově.

Buďte svatý! „Svatost není vycizelovanost, ale vyzařování Boží slávy z člověka.“ Ať Bůh skrze vás zazáří, za dne i temnotách.

Bratři a sestry!

Pokud jsme správně prožili Velký pátek a spolu s Ježíšem se učíme sebedarování, rádi dnes vyznáme: „Ke slávě Boha Otce: Ježíš Kristus je Pán!“ (srov. Flp 2,11)

Nuže, zaradujme se z Pánova vítězství i z toho, co koná v našich bližních.

[1] Srov. I. M. Jirous, Magorské modlitby. Sestavil a doprovodil Martin C. Putna, Biblion Praga 2021, 50.

[2] I. M. Jirous, Magorské modlitby. Sestavil a doprovodil Martin C. Putna, Biblion Praga 2021, 37.