Milovaní bratři a sestry!
Před dlouhými lety jsem byl pozván na návštěvu k jedné pobožné ženě. Měl jsem z toho radost, chtěl jsem se o ní více dozvědět. Obydlí prozradí mnoho o svém obyvateli. Zvenčí se jednalo se o řadový rodinný dům, nikterak se nelišil od ostatních příbytků. Když jsem ale vstoupil dovnitř, užasl jsem. Všude byly rozmístěny a rozvěšeny kachličky či rámečky s biblickými výroky. Připadal jsem si trochu nesvůj, jako v mešitě.
Projděme se tím domem: Hned nad vstupními dveřmi byl zarámován známý odstavec z Deuteronomia: „Slyš Izraeli, Hospodin je náš Bůh, Hospodin jediný. Budeš milovat Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem a celou svou duší a celou svou silou. (…) Napíšeš je také na veřeje svého domu a na své brány. “ Na kuchyňské lince, namísto rodinného snímku, byl zarámován žalmový verš: „Ne samým chlebem živ je člověk.“ A v obývacím pokoji jsem našel výrok od svatého Pavla: „A tak, bratří, svou sílu hledejte u Pána, v jeho veliké moci. Oblečte plnou Boží zbroj, abyste mohli odolat ďáblovým svodům. Nevedeme svůj boj proti lidským nepřátelům, ale proti mocnostem, silám a všemu, co ovládá tento věk tmy, proti nadzemským duchům zla.“ (Ef 6,10nn).
Jaká asi tato žena je? Co o ní tyto nezvyklé bytové doplňky vypovídají? Je to snad duše, která cítí všudypřítomné ohrožení před úskočným ďáblem, který vyhlásil válku její rodině? Doufá, že se tento neviditelný nepřítel odklidí, když spatří tato svatá písmena? Jde jen o to, myslí si, zvolit přiléhavé verše, které účinně budou odrážet jeho prohnané pokusy vklínit se do rodinné svatyně.
Tohle nebyl rodinný dům, ale válečný štáb. Na každou možnou nesnáz našla naše velitelka v Bibli protilék. Tyto svaté tapety měly posloužit jako všemocný štít proti raketám. Znala do posledního písmenka, co je v Bibli psáno, jako vojevůdce dobře ví, k čemu se hodí jeho houfnice. Umně Božím slovem zacházela.
Zdálo se mi, jako by v těch černě vysázených slovech shledávala ukrytou přímo magickou sílu před řáděním zlého. Byla sice obklopena biblickými výroky, a přesto jsem si nepřipadal jako u křesťana.
My neuctíváme Knihu, jako židé Tóru či muslimové Korán. My ctíme Slovo, které se stalo tělem. Toto Slovo je současně božské, takže se mu klaníme, ale též lidské, a tak jej můžeme následovat. Bůh dobře ví, co znamená být člověkem. Nese s námi všechny radosti i těžkosti. Obklopit se symboly Vánoc, a přitom s Bohem nenavázat osobní vztah, je smutné.
Milovaní! Vyjměme v tomto začínajícím svatém roku ze svých knihovniček Bibli. Nedopusťme, aby byla váženým výstavním kouskem či rodinným dědictvím. Ponořme se do jejího poselství a nechme se jím proměnit. Čtěme ji jako dopis adresovaný milujícím Bohem každému jednomu z nás.
Vánoční stromeček tvoří kulisy, ale jen silné spojení s Ježíšem nás přivede ke spáse a žádný ďáblův šíp nám neublíží.
