Drazí bratři a sestry, ctihodný bratře jáhne, milované děti, holky a kluci!

Úvod

„Dítě školou povinné – Dovede to, co vy ne.“ Zpívá Jiří Suchý, dnes už starý pán, ve známé písni.

Něco na tom je. Děti bývají lepší v pexesu. Leckdy jsou mrštnější než dospělí. A také mají jednu úžasnou schopnost, všímají si drobností všude kolem sebe. Hbité rezavé veverky v korunách stromů, květinky na louce či – malého broučka.

Pokora před Božím dílem

Milé děti, jakákoli drobotina na tomto Božím světě není bezvýznamná a stojí za váš krásný dětský pohled. I ten pavouček, který trochu nahání strach. Otvíráte oči dokořán a žasnete, kolik zázraků se skrývá ve věcech nepatrných, titěrných a máte k nim úctu. A této vlastnosti se říká pokora.

Jeden mladý moravský básník to kdysi popsal těmito verši:

Pokora (Host do domu)

Stanu se menším a ještě menším,

až budu nejmenším na celém světě.

Po ránu, na louce, v létě

po kvítku vztáhnu se nejmenším.

Zašeptám, až se obejmu s ním:

„Chlapečku bosý,

nebe dlaň o tebe opřelo si

kapičkou rosy,

aby nespadlo.“

Možná jste si při poslechu této básně představili malou skromnou pampelišku.

My dospělí býváme někdy tak vysocí, že nám dělá obtíže sklánět se k zemi a všímat berušky pod nohama.

Pokora před Eucharistií

Milovaní, Pán Ježíš se z lásky k nám rozhodl, že mezi námi zůstanou, až do soudného dne, pod způsobou chleba. Ano, chleba, žádného dortu nebo laskominy.

Není přitažlivý jako zlaté tele; nekřičí, aby nás upoutal, ani neděsí. Nic obyčejnějšího už býti nemůže. Jen oči pokorného, všímavého dítěte rozeznají jeho hodnotu. Jenom oči víry v něm rozpoznají Boha.

Závěr

Milé děti, uchovejte si pokoru před velkým Bohem, který se z lásky k vám stal maličkým nejprve v jesličkách a později pod závojem obyčejného chleba. Tohoto slavného dne nejsou podstatné vaše krásné šaty ani bělostná svíčka. Bude to Ježíš, který se vám dá za pokrm.

A vy, drazí dospělí, oživme ve své duši to, co na svých dětech tolik obdivujeme. Buďme dobří jako chléb, lámejme se pro druhé, sdílejme se, buďme neokázalí, vyhledávejme věci prosté a jděme na hlubinu.

Jen velmi málo křesťanů v dnešní době zůstane věrných Eucharistii. Bůh skrytý, mlčenlivý, nenápadný je pro ně nezajímavý. Chybí-li nám pokora, nikdo jeho závratný dar lásky nedoceníme. Zralý učedník však nepotřebuje vidět závratné divy, ale postačí mu vytrvale po Ježíšově boku. Kam? Směr je jasný: život věčný.